Recenze na recepty

Není hummus jako hummus

Když jsem si v devatenácti letech hledala svojí první brigádu, začala jsem pracovat jako obsluha v jedné Holešovické kavárně. Tenkrát se mi nechtělo trávit čas v kuchyni přípravou svačin, takže jsem si vždy koupila něco, co jsme měli zrovna v nabídce. Mělo to dvě výhody – první byla ten již zmíněný čas a druhá to, že jsem věděla, co a jak chutná a dokázala jsem zákazníkům lépe poradit s výběrem.

Když už jsem stihla ochutná každý zákusek pětkrát, stejně tak i každý chlebíček, toust a polévku, odhodlala jsem se ochutnat svůj první hummus v životě. Do té doby mě vždy tak trochu odrazoval jeho název, měla jsem pocit, že to musí být něco odporného. Ale velmi jsem se zmýlila a do hummusu jsem se zamilovala.

Jenže, když jsem v kavárně pracovat přestala a přestěhovala se na opačnou stranu Prahy, o svůj oblíbený hummus jsem přišla a musela jsem začít hledat jeho náhradu. Hummusy ze supermarketů jsem velmi rychle zavrhla, protože nejenže nechutnaly jako ty holešovické, ale ani struktura a konzistence mu neodpovídaly.

Jelikož mi kamarádka říkala, že, podle ní, mají nejlepší hummus v Marks and Spencer (což jsem tedy mimochodem slyšela z více stran), vydala jsem se ho koupit. Nevím, co je s mými chuťovými buňkami v nepořádku, ale na mě je ten jejich hummus moc kyselý. Struktura a konzistence byla sice již srovnatelná s tím holešovickým, ale chuť teda ani zdaleka.

Nedalo se nic dělat, musela jsem se pustit do vlastní výroby. První recept, který jsem asi 3x vyzkoušela byl od Kateřiny Lustigové z My Cooking Diary z cizrny z konzervy. Zkusila jsem ho tedy celkem 3x a pokaždé jsem se snažila recept mírně pozměnit, ale stále to nebylo ono. Začala jsem tedy z odlišné chuti podezírat právě tu plechovkovou cizrnu.

Já používám cizrnu z konzervy, protože s tou klasickou se jaksi vytrácí to kouzlo v rychlosti přípravy.

My Cooking Diary

Zkusila jsem tedy hummus z vařené cirzny podle Jany Florentýny Zatloukalové z Kuchařky pro dceru a pochopila jsem, co Kateřina myslela tou rychlostí přípravy. 12 hodin namáčení cizrny, následně ideálně 8 hodin vařit a pak ještě nechat přes noc vychladnout?! To je tedy skutečně velký časový rozdíl oproti: otevřete plechovku, nasypejte do mixéru s dalšími ingrediencemi a je to! Zhruba tak 28 hodin rozdíl… Ale touha po holešovickém hummusu byla silnější!

Florentýna na svém webu upozorňuje na to, aby měla cizrna dost vody, protože výrazně zvětší svůj objem. Velikost mističky jsem úplně neodhadla, takže nad cizrnou nebyla její pěti centimetrová vrstva vody, ale jen asi dvou centimentrová, ale řekla jsem si, že to přeci nevadí… no, vadilo…

Po tři čtvrtě hodině namáčení už některé kuličky vykukovaly z vody, musela jsem tedy změnit nádobu. Po uplynulé době namáčení a vaření se z pidi midi cizrnky stala opravdu velká kulička!

Nutno ještě podotknout, že tím, že jsem se rozhodla pro její 8 hodinové vaření, jsme byli v podstatě bez oběda – máme pouze dvouvařič a když jednu plotýnku zabere cirzna, na druhé už toho moc neuvaříte… takže jsme včera měli k obědu vajíčka. #ženasnů

Ale stálo to za to.

Oproti původnímu receptu jsem jen přidala více římského kmínu – mám pocit, že tomu dodá více „hummusovitosti“, ale jinak hummus chutnal přesně jako ten holešovický! Ještě teď jsem z toho v sedmém nebi a jsem nadšená, že se mi to konečně po tolika letech podařilo!

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *