Recenze na recepty

Valentýnské koblížky

Vím, že koblížky nejsou Valentýnské, ale masopustní. A že se nedělají na začátku masopustu, ale až na konci. To nám ale se sestrou nebránilo se do nich pustit právě tuhle neděli – na Valentýna.

S nápadem přišla moje sestra. Obě dvě máme, mimo jiné, společné to, že rády zkoušíme nové recepty (možná to bude tím, že jich obě moc neumíme, takže skoro každý je pro nás nový… ale pst… neříkejte jí, že jsem vám to řekla!) a ona navíc ještě miluje sladké. Možná si říkáte: „No, jasně – kdo ne?“, ale tohle je úplně jiný level lásky ke sladkému… Připadá mi, že kdyby ze světa zmizelo všechno jídlo až na čokoládu, ona by byla ten nejšťastnější člověk na světě, protože by ji mohla legitimně jíst k snídani, k obědu, k večeři a ještě na svačiny a k druhé večeři!

Ale dost bylo o mé sestře, teď k těm koblížkům. Ale dovolím si s nimi ještě jednu malou odbočku – od doby co jsem začala dělat v neděli koblížky a teď v úterý dopisovala článek, nemůžu dostat z hlavy:

„Já jsem koblížek, 
z mouky dělaný, 
smetanou mísený, 
na másle smažený, 
na okně chlazený.“ 

Tak – teď to máte v hlavě taky a já budu moct dnes večer spokojeně usnout s vědomím, že v tom nejsem sama. Děkuji 😀

Koblížky jsme samozřejmě dělaly podle úžasného receptu Jany Florentýny Zatloukalové z Kuchařky pro dceru. Jako vždy byl recept naprosto skvělý, ale měl jeden naprosto zásadní nedostatek – Florentýna vás v něm neupozorní, že dělat recept z poloviční dávky pro pět lidí je opravdu neskutečný nesmysl!

My jsme tento nápad naštěstí včas zavrhly, ale nechybělo moc a málem jsme se dopustily této osudové chyby. Proto vás chci upozornit, abyste to rozhodně nedělali. Koblížky jsme tedy nakonec dělaly z plné dávky a i bychom možná dva navíc pro každého uvítali.

Pokud se na koblížky chystáte, určitě mějte vyhrazeno dost času a úplně nejvíc času počítejte na jejich plnění. To by člověk nevěřil, jak neuvěřitelně náročné je odhadnout správnou dávku! (taky by člověk nevěřil, že je možné koblihu cukrářským sáčkem a marmeládou nafouknout… ano, jde to…). Na druhou stranu – v této fázi můžete začít směle ochutnávat pod zástěrkou toho, že potřebuje vědět, kolik marmelády ještě přidat (možná, že tam se poděly ty chybějící koblihy, o kterých jsem mluvila v předešlém odstavci…).

Měly jsme trochu strach z kynutého těsta, protože jsme s ním nikdy před tím nepracovaly, ale rozhodně se nebylo čeho bát. Vše nám krásně vykynulo a vyšlo přesně podle plánu. Florentýna totiž moc dobře ví, co to píše za recepty! Ty nejlepší!

A ačkoli se naše máma nechala slyšet, že na ní je to moc „crcání“, všichni jsme se shodly, že to byly nejlepší koblihy na světě! „Crcání“ to sice bylo, ale člověk to nedělá každý týden a rozhodně to stálo za to!

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *